Jelení, dančí i sobí maso se za sucha nakládá a připravuje jako srnčí, bývá však tužší, a proto se asi dva dny (když jest ze staršího kusu) před upotřebením nasolené již dříve maso, dá ještě do následující svařeniny.
Svaří se asi na dvě kila masa něco přes čtvrt litru vody a osmina litru dobrého vinného neb estragonského octa, připojí se lžička soli, deset zrn pepře, též nové koření, jeden bobkový list, trochu tymiánu, jedna menší neoloupaná cibule, může se dát čtvrtka citronu a kdo rád zeleninu. přidá od každé kroužek.
Dá se to povařiti, jen co několik varů přejde, pak se studeným lákem maso polije, nejlépe do hliněné nádoby se naloží, něčím zatíží a nechá tak nějaký den ležeti.
Pak se zbaví kůžiček, protáhne slaninou, na kastrol neb pekáč se dá asi jako slepičí vejce kousek nového másla, horké maso se v něm rychle obrátí, podlije se polévkou neb horkou vodou a dusí do měkká, přilévá se polévky a po trošce láku co bylo maso naloženo, který se dá též na plotnu, aby byl horký.
Když maso měkne, dá se opéci do trouby a zalije se půl litrem kyselé smetany ve které se rozkvedlá lžíce mouky. Maso pečené se pak vyndá, omáčka, procedí, jak při srnčí kýtě napsáno. Pro chuť ke každé pečeni zvěřinové může se dát na pekáč kousek chlebové kůry, což dělá chutnou, silnou šťávu.
Každá starší zvěřina se musí před pečením dusití, aby byla křehčí. Když jest starší zvěřina, tak také ji kuchaři méně osolí a před pečením poliji masovou třeští neb Maggiho šťávou, aby byla šťavnatější.
Laňky a jednoroční jeleni mají maso jemné jako srnčí, proto netřeba jej do moku či láku nakládati.
U jelena jest plecko nejjemnější, hřbet jest též dosti šťavnatý, kýta jest však tuhá, proto se ještě do moku nakládá a před pečením dusí.
Sobí maso dováží se k nám z Ruska a bývá vítané, když není jiná zvěřina k dostání, v březnu a v dubnu. Naložené, dobře slaninou protažené a před pečením dušené, jest též velice dobré.